Svou učitelskou kariéru jsem začal v malém školním obvodu, který měl omezené možnosti mimoškolních aktivit na střední škole, ale ještě před začátkem školy jsem uvažoval o založení dramatického kroužku. Když mi jeden student druhý den školy řekl, že by chtěl být hercem, věděl jsem, že alespoň jeden student bude mít zájem.

Trvalo mi několik měsíců, než jsem doladil logistiku klubu, a přemýšlel jsem, zda se přihlásí dost studentů, abych mohl na jaře uspořádat představení. Jakmile jsem získal povolení k nastudování hry a byl jsem si jistý, že to zvládnu, vytiskl jsem povolenky a dal inzerát do ranních oznámení. Během jednoho dne si studenti vyzvedli všechny povolenky a já musel vytisknout další.Do klubu se zapojilo více než 80 studentů.

Po konkurzech jsem naplánovala jednu zkoušku týdně po škole. Studenti, kteří nechtěli hrát, se přihlásili do štábu - rekvizitáři, kostyméři nebo osvětlovači a zvukaři. Režírovat herce na jevišti a delegovat úkoly na členy štábu bylo hodně práce: měla jsem přes 80 studentů, kteří všichni potřebovali nějakou práci. Tato role vyžadovala obrovské množství času a já jsem se stresovala. Přicházela jsem o přestávkách do školy a my jsmerekvizity a kostýmy jsme vyráběli z recyklovaných materiálů, protože jsme neměli žádné finanční prostředky, ale nějakým zázrakem jsme to zvládli.

Co studentům přinesl dramatický kroužek

Navzdory stresu to mělo i své skutečné klady: s každým členem štábu jsem si mohl vybudovat hlubší vztah. Místo toho, abychom seděli ve třídě a hledali téma textu, jsme nyní objevovali talenty, o kterých moji studenti ani nevěděli, že je mají. Dali mi nahlédnout pod pokličku svých zájmů.

Bylo jasné, že si nikdo nevšiml, že někteří z nich mají úžasný pěvecký hlas, že umí ušít neuvěřitelné kostýmy nebo postavit obří dřevěné rekvizity. Pro většinu z nich byl dramatický kroužek důvodem, proč se tyto talenty rozvíjely, a mnoho studentů se pak přihlásilo na volitelné předměty na gymnáziu, které těmto talentům odpovídaly.

Pro mnoho studentů středních škol se společenský život stává výzvou. Studenti si začínají vytvářet kliky a mnoho studentů postrádá pocit sounáležitosti. Dramatický kroužek poskytl mnoha studentům nápravu: 80 účastníků zahrnovalo sportovce, hudebníky, hráče, roztleskávačky, umělce, nadané a talentované studenty a studenty ve třídách se zdroji.

V průběhu roku jsem sledovala, jak mezi všemi těmito různými skupinami vzkvétají nová přátelství. Šesťáci si vyprávěli o přespávání, které plánovali s vrstevníky z páté třídy. Žáci, kteří spolu před kroužkem nikdy nemluvili, chodili po zkouškách domů společně. A během následujícího léta rodiče nahrávali fotky dětí z dramatického kroužku ze společných vaření. Kroužek, který bylStudenti, kteří kdysi tvrdili, že nemají žádné přátele, jich nyní měli 80. Všichni, kteří začali bez peněz, navázali vztahy, které vydržely i po jarní produkci.

Mnoho studentů, kteří se přidali k dramatickému kroužku, byli introverti, kteří se během zkoušek zaměřených na projekci hlasu chichotali, když jsem jim říkal, aby mluvili z bránice. Každou zkoušku jsme začínali improvizačními hrami, které měly obrovský vliv na to, že jsem studenty naučil nechat všechny zábrany za dveřmi. Naučili se smát sami sobě a smát se navzájem.Mnozí z těchto tichých a plachých studentů se naučili vystupovat na veřejnosti s větší jistotou a sebevědomím. Mnozí z těchto tichých a plachých studentů pak vystoupili ve školní talentové soutěži, což by pro ně dříve bylo příliš riskantní.

Přínos tohoto posunu, zvýšení komfortu při veřejném vystupování a mluvení, se projevil i ve třídě, protože se výrazně zlepšily jejich prezentace a práce ve skupinách pro ně byla snazší. A noví studenti vždy našli někoho, kdo je přivítal.

Několik úvah

Mnoho týdnů jsem ze zkoušek odcházela s tím, že mi to přerůstá přes hlavu. Občas jsem si říkala, že příští rok už to v žádném případě dělat nebudu. Ale na konci hry se ve mně hrnuly emoce a uvědomění: na výrobu jsem sice dohlížela, ale každý kus kulis a každý kostým vytvořili studenti - a všechno to vypadalo neuvěřitelně.

Tolik našich studentů potřebuje, aby někdo investoval do jejich zájmů a poskytl jim možnost dosáhnout úspěchu mimo akademické prostředí. I když to vyžaduje spoustu času a nekonečnou trpělivost, přínosy takové investice, jako je vedení dramatického kroužku, jsou obrovské. Byla jsem učitelkou prvního ročníku a neměla jsem absolutně žádnou představu o tom, co dělám, ale na konci roku už mnoho studentů mělovznikla překvapivá přátelství, introvertní studenti hráli hlavní role a jako skupina vytvořili představení, které bylo podle diváků nejlepší, jaké kdy viděli.