Ne všichni se shodují na hodnotě a významu kreativního myšlení v dnešní společnosti. Část problému spočívá v tom, že neexistuje shoda na tom, co znamená být kreativní. Různí lidé přemýšlejí o kreativitě velmi odlišným způsobem, a tak není divu, že se nemohou shodnout na její hodnotě a významu. Když jsem s lidmi mluvil o kreativitě, setkal jsem se s řadou společných rysůmylné představy.

Mýtus 1: Kreativita je o uměleckém vyjádření

Oceňujeme a obdivujeme malíře, sochaře a básníky pro jejich kreativitu. Ale i jiné typy lidí mohou být kreativní. Vědci mohou být kreativní, když vytvářejí nové teorie. Lékaři mohou být kreativní, když diagnostikují nemoci. Podnikatelé mohou být kreativní, když vyvíjejí nové produkty. Sociální pracovníci mohou být kreativní, když navrhují strategie pro rodiny, které se potýkají s problémy. Politici mohou být kreativní.kreativní při vytváření nových politik.

Domnívám se, že běžné spojování tvořivosti s uměleckým projevem přispívá k podceňování tvořivosti v myslích mnoha rodičů. Když mluvím s rodiči o tvořivosti, často předpokládají, že mluvím o uměleckém projevu. Protože většina rodičů nepřikládá velkou váhu tomu, jak dobře se jejich děti umějí umělecky vyjadřovat, říkají, že by bylo "hezké"aby jejich děti byly kreativní, ale nepovažují to za zásadní. Abych se vyhnul tomuto způsobu myšlení, často používám výraz "kreativní myšlení" místo "kreativita". Když rodiče slyší "kreativní myšlení", je méně pravděpodobné, že se zaměří na umělecký projev, a spíše ho považují za něco zásadního pro budoucnost svých dětí.

Mýtus 2: Kreativní je jen malá část populace

Někteří lidé se domnívají, že slova "kreativní" a "tvořivost" by se měla používat pouze v souvislosti s vynálezy a myšlenkami, které jsou pro svět zcela nové. Podle tohoto názoru jsou kreativní nositelé Nobelových cen a umělci, jejichž díla jsou vystavena ve významných muzeích, ale ne my ostatní.

Vědci, kteří se zabývají kreativitou, někdy tento typ kreativity označují jako kreativitu velkého C. Mě spíše zajímá to, čemu vědci říkají kreativita malého C. Když přijdete s nápadem, který je pro vás užitečný v každodenním životě, je to kreativita malého C. Nezáleží na tom, jestli s podobnými nápady přišly v minulosti tisíce nebo miliony lidí. Pokud je nápad nový a užitečný pro vás, je to kreativita malého C. Je to kreativita velkého C, která je pro vás užitečná.malá kreativita.

Vynález kancelářské sponky byl kreativitou velkého céčka; pokaždé, když někdo přijde s novým způsobem použití kancelářské sponky v každodenním životě, je to kreativita malého céčka.

Někdy se pedagogové příliš soustředí na kreativitu velkého C a málo na kreativitu malého C. Před několika lety jsem přednášel o kreativitě skupině pedagogů. V závěrečném bloku otázek a odpovědí jeden z pedagogů řekl, že je pro nás velmi důležité vyvinout lepší metody hodnocení kreativity, abychom mohli identifikovat žáky s největšími schopnostmi být kreativní.Podle mého názoru je to přesně ten špatný pohled. Každý může být (málo) kreativní a my musíme každému pomoci dosáhnout jeho plného tvůrčího potenciálu.

Mýtus 3: Kreativita přichází v okamžiku prozření

Archimedes vykřikl "Heuréka!" ve vaně, když si uvědomil, že může vypočítat objem objektů nepravidelného tvaru jejich ponořením do vody (a změřením množství vytlačené vody). Isaac Newton rozpoznal univerzální povahu gravitační síly, když seděl pod jabloní - a byl zasažen do hlavy.hlavu padajícím jablkem. August Kekule si uvědomil strukturu benzenového kruhu poté, co se mu zdálo o hadovi požírajícím svůj ocas.

Takové "Aha!" momenty, pokud vůbec existují, jsou však jen malou částí tvůrčího procesu. Většina vědců, vynálezců a umělců uznává, že kreativita je dlouhodobý proces. Constantin Brancusi, jeden z průkopníků modernistického umění, napsal: "Být kreativní neznamená být zasažen bleskem od Boha. Znamená to mít jasný záměr a vášeň." Thomas Edison slavně řekl, že kreativita je 1procent inspirace a 99 procent potu.

Co ale člověk dělá, když se potí? Jaký typ činnosti předchází okamžiku Aha!? Nejde jen o tvrdou práci. Kreativita vyrůstá z určitého typu tvrdé práce, která kombinuje zvídavé zkoumání s hravým experimentováním a systematickým zkoumáním. Nové nápady a vhledy se mohou zdát, že přicházejí v mžiku, ale obvykle k nim dochází po mnoha cyklech představování, tvoření,hraní, sdílení a reflexi - tedy po mnoha opakováních Spirály tvořivého učení.

Mýtus 4: Kreativitu nelze naučit

Není pochyb o tom, že děti přicházejí na svět plné zvědavosti. Chtějí se dotýkat, komunikovat, objevovat, chápat. Jak rostou, chtějí se projevovat: mluvit, zpívat, kreslit, stavět, tančit.

Někteří lidé si myslí, že nejlepší způsob, jak podpořit dětskou tvořivost, je jít jim z cesty: Neměli byste se snažit učit tvořivosti, jen ustupte a nechte přirozenou dětskou zvědavost, aby převzala vládu. Mám pro tento názor jisté pochopení. Je pravda, že rigidní struktury některých škol a některých domácností mohou potlačit dětskou zvědavost a tvořivost. Souhlasím také s tím, že nemůžete učit.tvořivost, pokud učení znamená dát dětem jasný soubor pravidel a pokynů, jak být tvořivý.

Kreativitu však můžete rozvíjet. Všechny děti se rodí se schopností být kreativní, ale jejich kreativita se nemusí nutně rozvíjet sama od sebe. Je třeba ji pěstovat, povzbuzovat, podporovat. Tento proces je podobný tomu, jako když farmář nebo zahradník pečuje o rostliny tím, že jim vytváří prostředí, ve kterém budou vzkvétat. Podobně můžete vytvořit prostředí pro učení, ve kterém bude kreativita vzkvétat.bude vzkvétat.

Ano, kreativitu můžete učit, pokud o výuce uvažujete jako o organickém, interaktivním procesu.

Tento úryvek je převzat z knihy Lifelong Kindergarten: Cultivating Creativity through Projects, Passion, Peers, and Play od Mitche Resnicka, profesora výzkumu učení na MIT Media Lab a vedoucího výzkumné skupiny zodpovědné za programovací platformu Scratch. Přečtěte si celou knihu, kde najdete jeho nápady, jak připravit žáky na to, aby se stali "kreativními žáky" ve světě, který stále více vyžadujekreativní řešení problémů.